Ve stínu vážky
Ve stínu vážky
Omotáváš mne
ostnatým drátem
zrezivělých vzpomínek mládí
těsně
jako kuchařka provázkem
španělského ptáčka
aby z něho nevypadly útroby
aby ze mne nevypadlo srdce
připravené k exportu
jdeš po cestách pastevců
okovaný
lesklým tichem hvězd
hluchý jako tetřev
když toká
na mém chlebu
tvá jsoucnost
okorává
vypros mi do klína oltář
ráno pusť mne na podmínku
vydechnu tíseň
až budu očekávat
hvězdy v pravé poledne
ve stínu vážky
co usedla na rám života
a zavoním ti
ze hřbitovní vázy
naposled
Komentáře (14)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Španělského ptáčka /elce pelce do kozelce/ s rýží je mým oblíbeným jídlem. Ale nejen proto slupnu tvoji poezii. Tvé prima obraty - však víš, jak jsem na ně ujetej. "... vypros mi doklína oltář"*
Bravo. Marcello!
12.12.2020 23:27:35 | šerý
... ach ty ptáci moure ...
... tak to já zasejc mám moc ráda tvé komentíky a ještě víc ...
... že si mne čteš ...
... za to moc děkuji ...
13.12.2020 19:46:14 | Marcella
krásná, ale bolavá...:-(..ST* /do pohřební vázy se vyčurinkej na slotu tísně vykakinkej...!!!!!!!/ :-D*
12.12.2020 18:33:33 | Frr
Překrásná, kouzelná vyjádření! A přeci tak teskná, verše zpívají v melancholii... Snad bude ptáček brzy propuštěn na svobodu a volný... (*ST).
12.12.2020 15:25:45 | Rozmarýna
Tekne mi ten poslední řádek až až.
Marcellko, ale ta přirovnání
..též mi mnoho připomnělo
..ty city a v city zabaleny
..až..jj*
..ať jsi ptáčkem bez svázaných
..srdcem uchopit jen ..ať tak **ST ;)
Posílám OBEJMUTÍ
12.12.2020 14:38:15 | jenommarie