Jak táhlý život

Jak táhlý život vleče na kotvě,
toť námořník poroučí mořským větrům,
jak racek štěbetajíc na vlně,
co bloudí ve vlnách směrů.

Větře větříku, kam se vydám,
aniž bych lapal a ve vodách kloktal..

Kam ponořím výčet listů,
obracejíc naběračkou sluhů..

Jak tóny leknínů lodí,
jak uzel zasukován bolí,
jak tranformace levituje,
a jak komáří veselice,
po nocích boje rojí.

Hop, hop,
vyskakuji do robot,
kde skokani loví,
ten podřád cvrkotu hmyzí.

Lomcuji vzruchem bot,
lomcuji, že postavím vlastní schod,
a vybalancovávám zázraky chodů,
kde lékem je osud zapovězených stop.

Vozíku, vozíčku,
pátý elemente kolomazí,
mažu a prahnu,
tím jezdeckým počínání.

Bol, výmol,
jako Ambrosie trojklaného vymření.


Bol, stébla chytlavého,
chytám po stéblách.