Jak hluboko do očí
/ a čích /
musíme se dívat, abychom se nestyděli sami za sebe
aby sítnice unesla i rozpoznala pohled rozpínavé pravdy a slušné lži
kam, až dojít je třeba v myšlenkách o bolesti
/ své /
druhých, abychom vnímali, že ji působíme, že nám je působena
kde je ukrytá cesta spravedlnosti lemovaná ostrůvky přesvědčení
kdo a jakým nástrojem nás bije za vlastní odhozené slupky špíny a kdo vyžírá jen sladkou dužinu
a kdo se k nám vplíží, aby rozvázal oči, vystavil neskladné srdce na pult , uchopil chomáč duše … a řekl ano … jste lidi … jsme lidi
Kolik musíme zapudit myšlenek a kolik odhodit emocí, abychom jimi byli
a vedle sebe s láskou žili … kdo ví …
jaké máme podloží
...Jen my sami to můžeme zjistit......když uděláme sondy do hlubin....
.....když "stavět",tak aby to nebylo na písku.....Ji./úsměv/
03.01.2021 19:26:39 | jitoush
Těžké..když někomu lži nevadí.
Jsme lidi a lidi.
Každý si to svědomí nedrží.
Oči jsou mapa do duše
ovšem někdo umí krásně přepisovat
..podloží je to nejdůležitější
..co v sobě každý už usazené má.
Pěkně jsi rozebrala Marcellko**
03.01.2021 17:48:56 | jenommarie
Podloží máme tektonické. Jste lidi, jsme lidmi? Nevím, jsem taky jen savec!
Kvalitka, Marcello* Dnes jak k Marii panně... zadumaně.
03.01.2021 17:40:25 | šerý
Sami pod vrstvami života ukrytí
zkušeností málem ubití
a přesto v nás hlodá jádro člověka
dost nás to poleká vždyt spravedlnost, pravda i čest
je mnohdy jen lhářova nespravedlivá pěst
promiň jen zamyšlení plynoucí z tvého dílka
03.01.2021 15:41:33 | kašpar