Zrychlený dech, strnule stojíce,
bojíš se otevřít oči a vidět pravdu.
Myšlenka žádná a zároveň tisíce,
ochromen strachem, jak srnka, jež cítí kulku myslivce,
zproštěn své cti a hrdosti, odvahu sbíráš.
...a konečně oči otvíráš.
Otvíráš oči a vidíš své dílo,
vidíš vše, co se z tebe zrodilo,
vidíš sám sebe a podstatu života!
...okolo tma, temno a prázdnota.
Není tu láska, není tu štěstí,
marně se rozhlížíš, cítíš jen chlad.
Cítíš jen prázdnotu a rány od pěstí,
závan zklamání a mnohých zrad.
Kdo jsi a kým jsi byl?
Aby byl člověk věčně vystrašen..
jsou za život různé...
někdy se stane, že nelze jinak.*
23.01.2021 16:41:29 | jenommarie
Pravdivá pro mnoho mužů :o(
Trefně popisuješ jejich smysl života.
I já dokud mě nevedla intuice, jsem šla úplně špatně.
23.01.2021 02:20:39 | Z nitra
Hmmm...tak to je smutné.Tak, snad znovu oči otevře a uvidí něco jiného.Zrodí se pravý opak?
Vítej mezi námi, Tvá báseň se mi líbí.
..ST..
22.01.2021 22:29:37 | Jaruška