do očí opírá se ti zem
voní vzpomínkou
jednou setkáme se
tam na úbočí
dlaněmi znovu pohladíš
vráskou po vrásce
v něžnosti nevýslovna
duši polaskáš
věřím v naše příště
kdy dořeknem
co kdysi ústům
osud vzal
kdy voda v řece zamrzla
rybám odňala vzduch
a dvěma milujícím
tep srdce
do očí opírá se ti slunce
Když zbyly jen tiché vzpomínky,
co v srdci hřejí jako plamínky...
Krásné Zdeničko (*)
30.01.2021 23:58:54 | Emily Říhová
Cítím to, jak hlubokou, nedosetou brázdu vzpomínek. Návraty, jak teskná přání... za vraty.
Rád jsem si přečetl. Snad i slova útěchy.*
26.01.2021 22:34:57 | šerý
Láska je sluncem srdečním, zahřívá setkávání blízká i ta vzdálená a Tvé verše prosvěcuje, milá Zdeničko
26.01.2021 14:20:02 | Akrij8