Ze Severu

Pokládaje za vhodné, přišel jsem v pokoře.
Objektivně, májice jednoho metru na vše, nahlížel k dané věci.
Bohužel, názory mé, často v úmyslu zlém, označili vtipem.
Poněvadž zastávaje dobré všem, nejen lidem v oboře,
ale soušasně s tím srdce vlastenecké, což neběžné přeci.
Leč součtem toho jest, že jmenován jsem byl hlupákem.


Kráčejíc k severu, osudu vštříc.
Následován poctivou hrou
s níž ruku v ruce jdouce slušnost.
To jen vám věděti dávám o doprovodu.


Pozorujíc však boje o víc,
sužován myšlenkou pochybnou
se zřetelem na onu možnost,
ocitáme-li se při soumraku rodu.


Hledíc na dění ulic, varovaní nedbajíc.
Omezován zněním kostí,
které již dříve čekali velkou vodu.


Chtějíc znát vše, však dostati krajíc.
Vyslyšen s nevážností, nevidno rozvážností,
v otázkách u nichž obav mám o dění ve stádu.


Tak v pozici Šlika, při aktu Bílé, jsem stanul
s vědomím, zad čelících hvězdě, pro pravdu planul.
Avšak si lidé dnes nepamatují, teď je v módě, co Čech to blbec,
že Legionáři dokázali, co nezvládl Napoleon, ani ti z Němec.


Prosím vás tedy dobří lidé,
nenechte se klamat strachem,
nežli budou duše milé
po ústa zasypána hrachem.

Stejně se vše živé,
nakonec, stane prachem.
Avšak přeji jen to dobré,
neb to může skončit krachem.


Aby se nám stalo tvrzí,
co nepřátelům bude hrází.
Ať je pravda na kolena srazí.
Abel ať si dýku, tak jak vždy, do vlastních zad vrazí.
Neřešme, kdo odkud pochází,
ale jak se svou šancí zachází.
Zatímco se v trávě zmije plazí,
naplňuje se věc ze které mrazí.
Jen ať zjistí s čím se schází, místní vrazi.
Vyměňme všechny plazy,
co vyžírajíc oázy,
s důležitostí, nerozbití staré vázy.
Nenechme si zlámat vazy,


Sám si souzen, přesto soudíš.
Pamatuj, než kamenem hodíš.
Co zaseješ, to sklidíš!