moci tak
psát
srdcem
jen jím
nalézat
cestu srdce k srdci
moci tak
navrátit se domů
k rozprostřenému
stolu
na němž bílá káva
voní
chléb a sůl
moci tak
pohladit jedny ruce
uhlíky v nich znovu
rozehřát
moci tak
ach moci tak
tikot hodin rozpoznat
kdy zastavit jej
a jen si přát
Nevím proč, ale čtením o mě zavadila teskná vzpomínka na babičku. Co jsem tenkrát měl pro ní ještě udělat. Kolik tenkrát, si ona odepřela... a já si ani nepovšiml. Takový ten sladkobolný stesk, který mi zůstal v nehybnostech památečních věcích roztroušených po policích a ozvěna jejího dialektu v uších.
Děkuji Zdenko, za vjem. Za Pěknou chvilku u Tebe*
27.08.2021 01:28:50 | šerý
Jeden by řekl, že jen v pohádce, ale znám v okolí, že to možné je, ještě "to" existuje (tedy až na ty poslední verše). Opět jsem četla vynikající dílko.
26.08.2021 20:58:14 | Vivien