v dotecích
v dotecích
včerejší vzpomínky
jsou rychlé
přeci se mnou zůstávají
ani ne tak v obrazech
jako v dotecích
...
jednou se ona kniha
v nás otevře
pevná vazba praskne
promění se v prach
oparem ponesou se
naše vzpomínky
naposledy ještě
zakrouží vlaštovky
pod rodným krovem
poslední spatřitelné pírko
na obloze
zanechá vzkaz
pozvedni oči
je právě a jen pro
Tebe
...
kdo hledá nalézá
odpověď
ještě dříve
než se čas zeptá
bývá těžkonohým
opozdilcem
našeptává
čeho již dávno
není třeba
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Zdeni, u tvých básní si vždycky podložím bradu a hlavu přitáhnu k monitoru ... A někdy se STane, že mě čas odhlásí ...
11.11.2021 17:24:54 | Vivien
Myslíš Zdeni, že se můžeš dotýkat zkrze mé oči do mysli. Člověk by předpokládal - takto na dálku? Já bych řekl, že můžeš! Ale to každý jen tak neumí. V prstech musí mít autor přesah*
11.11.2021 17:11:27 | šerý