Rozchod

Zabouchl‘s za sebou dveře mého srdce,

dozněly tvé kroky na schodech svědomí.

Měla bych smutnit, ale mně se nechce

Nač taky bylo by smutnění?

Odcházíš ulicí a já už netoužím

Za bílou záclonou strnule stát

Ty ani netušíš, že už se nesoužím,

Ale já nepláču, chce se mi spát

Zmizel jsi v mlze dnů a už mi nescházíš,

Tvé místo zapadá šedivým prachem

Mým dnešním snům už ke štěstí nestačíš

A můžeš přemítat – byla či nebyla jsem?