Sebeklam

Ze stěny na mě zírají masky.
Komedie nebo tragedie?
Sebe nebo okolí přesvědčuji,
že je všechno "v pohodě"?

Ano, ano vše je fajn -hi, hi, he, he-
říkám lidem kolem s úsměvem.
To co uvnitř vnímám jde mimo tebe,
nemám energii vysvětlit to všem.

Další z mých sebeklamů,
když masku si oblekám.
Jen další z dlouhých dnů,
kdy člověk cítí se sám.

Život je dar, avšak chápu ty,
kteří to ukončí pod tíhou všeho
a skočí dolu do propasti,
rozloučí se s životem, láskou, něhou.

Cítím se sama a ztracená,
uprostřed labyrintu ze sítí,
které svazují mého ducha,
jsem jimi připoutaná k zemi.

Jsem zas tam, kde jsem byla,
na počatku všeho, šířím sebeklam.
Obklopuje mě tma a zima,
raději nechci vědět, co přijde dál.