No nemáš si začínat!
Ale budeš li chodit často, pošlu stravenky :-)

Velké díky za pokoukání La Suneteto*

20.05.2023 00:19:01 | šerý

Tak to beru. :-)

Rádo se stalo. Šak nekončíme.
:-)

21.05.2023 18:26:12 | La Suneteto

Hm, asi máš Básněnko pravdu. Pro dětské publikum. Jsem už ale hodně v pokročilé pubertě. Do tří dnů dostanu naplánovaný rozum a začnu se tvářit jen decentně. Začnu sledovat burzu i tv politická zpravodajství :-)
Zatím díky*

27.08.2022 00:58:18 | šerý

No tak jsem si trochu zazpívala hochu :-)

27.08.2022 06:58:32 | básněnka

Vítej v mé dávné dětské fantazii. Však myslím, že i Ty máš v sobě stopy barvitých sladkostí dávných časů.... a třeba i příběhy Malého Prince. Člověk někdy nad vzpomínkou pookřeje a jistě je to příjemným kladem života.
Jsem rád, když do "mých světů" zavítáš. Díky*

17.03.2022 12:07:57 | šerý

Můj autorský záměr jsi vystihl dobře Aleši. Jsem potěšený, když dílko u čtenáře zakotví. Děkuji Ti*

24.03.2022 02:23:36 | šerý

Děkuji, Jarunko. Jsem rád, že se Ti líbí.*

31.01.2022 00:38:45 | šerý

To je prima zpráva Dávide* Jízdu můžeš opakovat. Je načerpaná plná nádrž*
Velké díky, že si zavítal.

29.01.2022 21:41:48 | šerý

Vítej Zdeni. To je prima, že sis přišla popovídat k mému modrému okénku. To víš, že mě velmi těší, když se Ti líbí. Myslím, že i v ženách stále ty mladé letorosty děvčátek, snících jako princezny, i třeba "školku s míčem" si zahrály, nebo načesaly pěknou panenku. Počkej, jen pomalu... počkej Zdeničko a nic nepiš-neodpovídej! Budeme raději diskrétní a až se jednou potkáme, tak mi o tom něco pošeptáš. Ano? A kdyby jsi měla taky se mnou duši zděckatělou, tak si koupíme bonbóny a zmrzku a pěkně se umouníme :-)
Tak velké díky za přečtení a někdy tedy u plakátů nashledanou*

29.01.2022 02:59:19 | šerý

Díky, Lawenderr. Jsem rád, že jsi nahlédla*

28.01.2022 16:23:45 | šerý

Bezva zpráva, Vědmo. Děkuji*

28.01.2022 16:20:10 | šerý

Mám upřímnou radost Kubíno, že tě mé dílko z poetické hračkárny oslovilo.
Velké díky - zas někdy, třeba. Však víš: Kdo si hraje, nezlobí*

27.01.2022 23:40:20 | šerý

Po ládování se plody představivostí jistě nepřibereme na váze... ani čistit zuby, z jejich případných sladkostí po nich si nemusíme.
Jsem rád, že sis se mnou nechal v sobě uvízlého děcka. To je bezva energie a prosta celoživotně veškeré inflace.
Díky.*

27.01.2022 14:43:41 | šerý

...nejhorší jsou lidi, co v sobě dětství úspěšně zabili...jsou už jen vážně dospělí...no fuj...;-)hrají si jen se svým nabubřelým egem jak s jojem...bleéé...

27.01.2022 17:37:03 | Marten

Když si udržíme v mysli na uzdě hranici prorostlé fantazie dětství... abychom se nestali na veřejnosti směšní. Ani pan Mrak, nás nedoběhne*

27.01.2022 23:30:17 | šerý

...mě stačí, že občas můžu říkat...fůůj a blééé...a vyplazovat jazyk...;-D..hrát si jsem ještě nezapomněl...

28.01.2022 14:15:24 | Marten

:-)

28.01.2022 16:19:18 | šerý

Že sdílíš s mojí fantazií, je příjemné Marie. Je to taková nostalie k dětství a je škoda, že nelze opět zalistovat v někde ztraceném lexikonu kouzel. A ty jako čarodějnice na košťátku s turbo motorem, si nemůžeš opět nabrat dobrého kursu k dětskému čaroději druhé kategorie. S ním poseděla pod rajským stromem a z hrnečku fantazie spolu popili maté bylinek šťastného dětství... a nebo uskutečnili bezbřehé sny, silným lekvarem z babského ucha.

Ale to neva. Myslím, že všech Tvých letů k hranici fantazie ještě nekončí a ztraceného lexikonu není třeba. Je důležité mít nadhled... a ten dobrý kurs* Přeji Ti ho - přejme si jej.
Děkuji, za pěkný komentář. Však jako dospělé děvčátko, dospělého kluka si povzbudila...

13.02.2022 23:40:56 | šerý

Naopak, zalistovat lze
a je fajn..že toto nám nikdo vzít nemůže..pouze my sami si můžeme udržovat tu barevnost
a i ji více napěchovat a opečovávat si ji, dle svých libých ..jak je nám po chuti. Alespoň tato že jsou občas nám v podvědomí k dipozici ..otevřít si ta vrátka a jen tak si zahloubat..poškádlit fantazii..
ať den nám zkrásní a věřím..že i omladí* :)
Přeji TI též Šeráčku a děkuji ti za ten hravý a barevný komentář ...
však i tys mě povzbudil..někdy si ta vrátka do dětských očí přivírám..a pak se s radostí vracím
:) měj krásný den. M
Ps: Když jsem tvé dílko četla, úplně se mi vybavilo i barevně, byl by to krásný radostný obraz..škoda že ne pohyblivý, i když dnes se dá vytvořit vše ... jen nepredčí tu fantazii .:))

17.02.2022 11:44:54 | jenommarie

Já měl nejraději lízatko barvy žluté. Vždy jsem si ho představoval, jako plástvičku medu. Bezva zpráva, že jsme stejné krevní skupiny VK malinovka... a jedeme v tom oba*
Sedíme spolu v prvé řadě kina a prožíváme film pro pamětníky. Tam si hrajeme na tatínka a na maminku - na doktora, raději ne. Já přijdu jako domů z práce (samozřejmě dělám v té době vysněného popeláře) a dávám ti dva pětníky a tři desetníky výplaty. Ty je hezky uschováš do jako hrnečku. Dáš mi pusinku a pohladíš mi po kštici. "Jsem ti tatínku navařila. Vím že máš hlad jako drak Braborák."
"A co máme maminko dnes dobrého?" zeptám se.
"Špenát a plněné knedlíky uzeným masem. To přeci máš tak rád."
A už mi na kamenný stůl pokládáš talíř kedlubnového listu s vrchovatou porcí. Zadívám se - trochu nedůvěřivě, na tu manu dvou nezralých jablíček a rozmašírovaných listů pampelišek. "No jez, tatínku. Dokud je to teplé!"
Pod tvoji kuratelou krásných očí vkládám jídlo do úst. Hořko-kyselou chuť přemílám v ústech a snážím si představit... úplně něco jiného!
"Nemáš to málo slané? Myslím, že jsem to nedosolila."
Z domělé slánky si dosoluji špetkou kopaného písku soli. Mezi zuby mně zlověstně zaskřípe.
"Chutná ti to tatínku? No, snad se mi to povedlo." vykouzlím gurmánský usměv. "Je to dobré, maminko."
Nu což, něco zaskřípe, to se děje i v lepších rodinách. Spokojeně se na mně podívá a opět pohladí po kštici.
"Tak to jsem ráda, že tě chutná. Ještě jsem pro tebe upekla koláč." řeklas hláskem konipáskem a postavila přede mě plátek syrové dýně posypané kmínem. Opět zaváhám, a prohlásím, že jsem už přejedený.
Předem ale vím, že mi jej má láska po chvíli podstrčí opět. A sním jej. Protože jsi mé zlatíčko a "mijuju" tě. A to přece za to stojí!

Představuji si tě vedle sebe, v té první řadě kina ČAS. Určitě by ses ve vaření velmi zdokonalila. A nebojím se. Fantazie mně stále ještě neopustila... a za milý usměv. Případně bychom šly třebáá... na pizzu, nebo pořádný biftek do restaurantu. Dali spolu dávnou řeč a zasnili se spolu. A potom? Popili meruńkovice, ze sadu souhvězdí Meruňek.

Těší mě, že v případě trasfůze krve mám případnou dárkyni, stejné krevní skupiny. Velké díky, Vivienko*

13.02.2022 23:04:12 | šerý

Už když jsem začala číst ...

Pouze na prvni pohled, by si mnozí mohli vybavit Lábusovu Jaruš :-)

ale v kině čas ... mi tvůj komentář připomněl mou vlastní
velmi osobní zkušenost, to snad jen vzkazem ti

Mí rodiče, jsou mi tim nejkrásnějším, co je láska, co celým svým nelehkým životem ji neopustili, žili ji a žijí stále jak stále dorůstá, a do úst ji "jen" v útržcích vět, ze kterých by časosběr miluju tě ten nejkrásnější, říká se stejná řeka, moje maminka říká To už je jiná zem.

Jsem ráda, žes mě komentářem vrátil k tobě znovu si tě přečíst.

14.02.2022 02:28:17 | Vivien

Pěkně si zamlsat ve vzpomínkách cukrárny dětství... Jsem rád, že jsem Tě tam také potkal. Děkuji, Thryllku.

13.02.2022 21:42:04 | šerý

....Jo a ještě k tomu hlásím pane Klukulele,že to děcko svoje tam prostě taky mám a porád budu mít....Je to modroočka se žlutými vlásky s hladinou oceánu u pupíku..../úsměv/....určitě bys se na písku nepral a půjčovali bychom si hračky.....Ji.Tý jo....Tu si jdu uložit,to abych nezapomněla...

27.01.2022 19:34:28 | jitoush

Jsme tak trochu uvíznutý v dětství. Tedy co si budeme povídat. Pozornosti kolem nás a bezstarostnost bytí. Bylo to prima. Po pravdě dnešním dětem moc nezávidím. Myslím, že jsme si fantazii museli vymýšlet v představivostech. Zatímco dnes je jim vnucována virtuálně. Jsou nějaké vyjímky... to nepopírám.

Si čárni červenou pastelkou progresa Jituško, že bych se za princeznou bil na pískovišti do posledního mléčného zubu. I hrad bych pro ni postavil a lízátko jí upadlé do písku, gentlemansky olíznul. Jiní kluci si jezdili autíčky po podlaze drrrn drnndrn. A já se s její jasností, za ruku vodil a když dostal pusu tak drkotal Ba,ja-ja.
A že já fantazii míval! Však jsem se Ti kdys svěřil, že první mé "holčičí zemětřesení" způsobila (až do konce prvé třídy) světlovlasá, culíkatá Jituška s modrýma očima. Dolejzal jsem a ona mnou trpělivě pohrdala. Nosil jí tašku, kupoval eskyma, kradl v zahradách nejmalebnější jablíčka - marně. Byla neúplatná! Když jsem ji dal nečekanou pusu, vrazila mi facku a práskla to na mě své mámě (ta to zase práskla mému otci.) Dodnes si pamatuji její "zvučné" přijmení Kňákalová. Ono to po létech mělo dohru. Ale to už je trochu jiný příběh a věcí už jen dospělou.
Jsem rád, že sis se mnou kráčela pozpátku. Děkuji Ti*

13.02.2022 21:34:46 | šerý