silueta prozářená sluncem
silueta prozářená sluncem
dívala jste se z okna
seděla na židli
a koukala na hru
která běžela před
vašima očima
tančící stromy
do pokoje vcházely
nesmělé paprsky slunce
zůstala jsem stát
mezi dveřmi
neslyšela jste mě
ani neviděla přicházet
seděla jste ke mně
otočena zády
za oknem
ony tančící stromy
úchvatná podívaná
spolu s vaší
tichou siluetou
ten obraz byl pro mne symbolický
připomněla jste mi
jednu dámu již v letech
avšak stále temperamentní
kdysi učila tanci
často u nás
v domově vzpomínala
na období
kdy svůj kumšt předávala
jiným mladším
nastupujícím generacím
chodila zde s hračkou
v podpaží
se srnečkem
nerada ho nechávala
o samotě
třeba jen na chvíli
ráda se dívala na stromy
na jejich větrnou rapsodii
nejednou se spolu s nimi
dala do tance
jednoho dne
jsme se s ní rozloučili
musela být převezena
do jiného zařízení
kde také zemřela
odešla do míst
kde radostně tančí
spolu se srnečkem
a hvězdami
dnes jste mi ji připomněla
vaší siluetou
prozářenou sluncem
a zaujatým pohledem
na tančící stromy
.
.
.
nemáš jméno
kloužeš po mně
slovo usebrané
usebrané slovo
tebou přijímána
milována
nekonečné bytí
děkuji Ti
vroucnost
nevyslovitelná
tryskající
pramen v nás
uzdravující
něha
němáš jména
kloužeš
ve mně
věrný spolucestující
úsměv
nadechující
přilnut
zářností
sobě vlastní
druhé
obdarující
neutuchající
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Sem vždycky pro dávku zdařilé duchovní poezie. Jděte do háje s metadonem.
Feťák
11.02.2022 19:11:18 | Kaprikorn
Dobré dvě třetiny jsem žasnul nad libozvučností Tvého slovního projevovaného výraziva.
I vidina rozevlátých stromů, pod kterými je školenými pohyby zmítána odvěká tanečnice.
Velmi působivé, díky Ti. Ach
05.02.2022 06:24:52 | kudlankaW
...byť že se vzdálí
..s tančícími stromy
..zůSTane spojená
.už navždy *
:)milá Zdeničko zachytila jsi
jako vždy a děkuji
měj krásný den, úsměv letí *
04.02.2022 13:13:20 | jenommarie
Tedy, Zdenko* Už jak jsi kreativně uspořádala členění básně. To je výborné!
Znal jsem jednoho chovance, který vytrvale do bloků kreslil slunce. Poté je vystřihoval a ukládal do igelitového pytle. Když chodili návštěvy, tak je nabízel s tím, že mají spoustu hřejivé energie. Byl profesí inženýrem v stavebnictví a znal dokonale Prahu. Nežli zemřel měl pod polštářem v staré portmonce uloženou italskou brož slunce. Že až skoná, ať mu jí v rakvi vtisknou do dlaně. Říkával. "Víte, nejhorší jsou samotou zkřehlé ruce."
Trochu smutnější, nežli tvůj odžitý příběh. Ale život kráčí, a zanechává vlkům stopy.
Bylo mně u Tebe opět fajn*
04.02.2022 12:26:57 | šerý