Píseň pro Olgu Hepnerovou

Domučená lhostejností a tyranii
jo běžní lidé, ti si žijí...
Jak být dobro když ani doktor nepomůže?
Spíš se vysměje a duševně vás stáhne z kůže.

Jak být dobro, když hlas démonů je tak sladký?
Když lidé obrali tě i o poslední vidiny lásky.
Můžeš nadávat na lidi, můžeš nadávat na dobu
ale jak v té štvanici , udržet si příčetnosti zásobu?

Ono se jim to lehko řekne , těm čertům co nemají vidět rohy
že málem jen když jdeš ulicí , ti někdo jen tak podkopne nohy.
,,Máte osobnostní defekt´´ a jiné kecy se vyřknou lehce
ale člověk dospěje do bodu, kdy tyhle sra*ky už slyšet nechce.

Zeptej se mě na peklo, já to tam znám
nečekej nic světoborného, je tam každý sám...
Ranařko vyvedu tě z věčných temnot
smažu tvou agnonii, půjdeš se mnou?

Já vím, že tvá duše byla nevinná
tvůj příběh v jiných duších znovu začíná...
Ať alespoň oni napraví tvůj pád
toho dne kdy k tobě začal šeptat had.