Mílovými kroky
půlnoc se blíží.
Ve dne nadějí,
v noci strach drtí.
Neschopna pohybu,
umrlci srocují se,
zmírám ve strachu,
bože pomož mě.
Odevzdej knihu,
zahoď křížek,
odpadni od víry,
rodí se vrah
a vykupitel,
na věky věků
stále stejný
nepřítel,
mě ze všech nejmilejší.
Viděla (četla) jsi Rosemary má děťátko? Ať žije (žijou) paradoxy.
23.04.2022 12:54:03 | Kaprikorn
Nečetla, ale abych věděla o co jde, přečetla jsem si výtah z knihy. Jojo, ať žijí paradoxy, přijde mi, že na tom je svět postaven:)
24.04.2022 08:49:51 | paradoxy
Hm, asi začnu číst ještě snad takovou literatúru na starý kolena .)
03.04.2022 17:29:02 | Constantine
ježkovovoči! Paradoxy Erbenová:D a má za nejmilejšího - koho to vlastně? ...napadl mě Šiva, ale tomu bych asi přímo vrah neříkala;)
02.04.2022 14:25:16 | Sonador
Šiva má Kálí, na mě žádný bůh nezbyl, už jsou rozebraní:D. Chtěla jsem tím koncem vyjádřit takové ty životní paradoxy, spojení protikladů a nekonečnost.
02.04.2022 14:28:26 | paradoxy
Já spím s kočičkou. A ona zažehná všechno na světě.
02.04.2022 13:32:15 | mkinka
Přijde mi to nepřehledné, místy snad dokonce nelogické.
02.04.2022 12:40:12 | Friday
Děkuji za komentář. Život není pouze o logice a každý holt vnímáme jinak. Protiklady nemusí být pouze proti sobě, mohou věčně spojovat.
02.04.2022 13:16:39 | paradoxy