trocha inkoustu.

.




potkávám tě ve výkladních skříních
v odrazech svejch očí
zakopávám o tvoji absenci
v posmutnělejch kavárnách
v prozářenejch poledních
v cestičkách po červotoči
v prasklinách mejch rtů
kde koketuješ s dekadencí
kde jsi bez svý účasti
byla doživotně korunovaná
vládkyní světa
v kruzích pod mejma očima
a v jizvách po omrzlinách
přítomná v cizích básních
v mejch věčně nekonečně
omílanejch slovech
chybíš
jakmile roztál sníh
hned k ránu
proběhla korunovace
mezi okvětníma lístkama
žlutejch tulipánů
zaplněnýma závistí
k těm co tě maj
bezejmenná Elíšo
skrytá pod kosmodromy
složená ze střepů
každýho předchozího vládce
a všeho, co napíšou
múzo pohřbená mezi stromy
možná proto jsou
vlastně všechny tak smutný
protože tě jednou ponesou
vládkyně slov
mezi mrtvýma tělama
nenarozenejch múz
už od nemapěti nepřípustný
na rozedranejch plátnech
nepřítomnejch slov
slov jak tub
zaschlejch barev
v zaprášenejch skříních
co voněj po tulipánech
až tam úplně nahoře
v zastavárnách
ve výkladních skříních
u kterejch si po ránu
v odrazu svejch očí
budu hledat
zbytky tebe
až se rozsypem
na třpytivý střípky
kosmickýho prachu
a ranní horečku
ani ve válce
cizí múzy nemlčí
a bludičky poletujou
na křídlech
z mikrotenovejch sáčků
slepenejch trochou inkoustu
a starou nostalgií
co nosíš v konečcích prstů