nemluvíme
ticho vykusuje díru do postele
všechno a všichni se dají nahradit když správně zaplácneš prázdno
slova se mezi námi kroutí jako houslový klíč
dávám se ti zezadu a myslím přitom na vesmír a bílý skafandr bez vzduchu
takhle nějak vypadá smrt
chtěla bych křičet pro bolest ale skrývám to za vzdechy touhy
trháš mě zevnitř
a já se držím skoro stejně křečovitě
jako jsem se kdysi držela naděje
být na vrcholu je vždycky riziko obětuješ všechno a doufáš že se ti to jednou vrátí
musíš předstírat předstírat předstírat
říkáš
fake it till you make it a taky že
ne není možnost a tvoje spermie mi při tom tečou po stehnech
je to až směšný
mohli jsme mít tolik různých životů a k čemu teda tohle všechno
když nakonec někde na půli cesty každej z nich
vyhasne
Je to hrozně špinavé, asi to mělo být. Fake it till you make it, zní mi to v hlavě dost často teď, dá se to brát i pozitivně :) třeba když člověk sám sebe přesvědčí, že je lepší.... :)
24.07.2022 21:52:09 | Loveless
Mi se po přečtení vybavil útržek básně, kterou kdysi četla,
ne každá to má ráda zezadu, ale ty jo a to je fajn...byla upřímná a zůstala v hlavě, asi tak.
30.06.2022 09:05:29 | Philogyny
sestupuješ houževnatě a přesvědčivě až na dno pekel tzv."ráje milostného"
máš můj obdiv...:-D ST*
28.06.2022 19:32:18 | Frr
Tam ve vesmírné lodi
kotví všechny křivdy
a uvnitř..křičí.
No.
Tedy!*
28.06.2022 19:20:15 | jenommarie
veľmi dobré, ako vždy.
nerozumiem, ako vždy vieš trafiť v tú pravú chvíľu
povedala by som dokonca, že trafiť až na deň presne
môj život
28.06.2022 18:21:25 | maliska