až budu umírat
nalepte za okno
ptáčka
chci se na něho dívat
slyšet ho zpívat
až se rozletí
prastarý rituál
otevřeného okna
svobodné duše
až budu umírat
poslední slzu
nechte skanout
na polštář
cenné přehlížíme
v touze zachraňovat
chci vám ji tu
zanechat
nepatrnou stopu
života
bůh věděl(a)
do jaké podoby
stvořit člověka
....Slzu nezatlačit...nechat skanout...a s vánkem do oblak....a stopa v srdcích....Ji./úsměv/
03.07.2022 21:34:37 | jitoush
A já zase jen tak neumřu. Jen si fanfaroncky život přeruším a odložím jej na pozdějc... až dorostou mé stromy. Však by bylo marnotratné jen tak si zemřít kvůli stáří. I kámen má své vrásky a on to také ví.
Ale Tvá báseňka se mi hodně líbí. Tak o tom Zdenko vůbec nepochybuj!*
01.07.2022 01:27:04 | šerý
A já Zdeničko, pokud opustím život zde v mikropistolbariu v devátém, tak ještě před odchodem otevřu své zamilované olbřímí okno a zahledím se /za každého počasí/ do nebe***ST*
30.06.2022 23:51:31 | Frr
Oknem duše, a bůh kdoví, žena. U tvých si pokaždé malinko "popojdu", a přitom, mysl se zastaví.
30.06.2022 23:37:47 | Vivien