snajpr

nedaly jste mi ani dětství

hned z mladých prsou jej vyrvaly

sudičky nepřejíce přející

 

dnes děkuji za dar

brzkého umírání

 

zvykání si

přivykání

 

ničeho že mi nepatří

vše krátkého má setrvání

 

poslední skon má nakročeno

do tmy kde cestu zná jen on

není se čeho bát

ani že netrefil by snad

 

do černého

 

pár slůvek ještě zašeptá mi

bude to jen a jen

mezi námi

 

možná dávná ozvěna

která zdála se být ztracena

řetízkáče ve větru jemného zacinkání

vzpomínáš ... prvního varování?

 

nic nepřichází samo

zrajeme

 

k přivítání