Minule mě minula

  
Dnes už je pozdě bycha honit

dohánět resty z minula

přestávám lkát a slzy ronit

že štěstí má mě...

 

minula.

 

Kdybych tak zvládl v jednom verši

sdělit to všechno, co jsem chtěl

žít život plně bez rešerší

ač jsem se snažil...

 

neuspěl.

 

Toužil jsem napsat jednu báseň

která by měla jeden rým

život dnes šíří v lidech bázeň

a přitom je to...

 

boží šprým.

 

V tom rýmu mělo být jen světlo

jež dostali jsme od boha

však někde něco se moc spletlo

 

„Vždyť já jsem... možná... proboha“

 

 

Kdo z Vás tak zjistí, že je bohem

že v rukách svých má život snad

tak ten ví prd, za každým rohem

kosu už brousí a má hlad.

 

Jde jenom o to, co máte v sobě!

 

V mé duši září obloha.