Devátá vlna Karibů

 

Já mívám sen, tak brzy ráno

kdy spát se má, je nedospáno

že slyším dech Tvůj přerývaný

a ústa Tvá, jsou sladce slaný.

 

Pak po Tvé šíji, věřím slibům

jdu cestou víry, jak Karibů.

 

Jsem na své pouti mezi světy…

Jsem verš na konci každé věty…

 

Tys´ protějšek na druhé straně

úžlabinou, v ní stopou laně.

 

Jsi horká vášeň, vločka sněhu

sama, která hledá něhu

jsi otázkou i odpovědí a tajemství

jež na mě hledí a čeká ....

 

Na co?

No, touhu pána.

 

Na Mendelssohna u piana

při jehož tónech běží míchou

vždy sudá vlna se svou lichou.

 

A každá devátá pak zpění

a každá z nich má svoje znění

a každá sladce, slaně voní

přičemž křičí do umdlení.

 

„Tak to je život?“

 

No je i není…

To je úcta, jež si cením…

 

To je milost,

před spasením.