Dírou v plotě

Znám slova, která znějí sladce
i ta, co znějí kysele
jak mámy pusa po pohádce
i Tvá krev na rtu kvůli hádce
vždyť nejsme žádní andělé.

Ať "Padlí" jsme či v nebe vzatí
za noci temné v záři hvězd
nám v zákristii zlo se ztratí
z duše ho smyjí všichni Svatí
pak slova zazní na Tvou čest.

"Ať chráněn jsi, byť dosud nebyls
teď nesen vpředu, cos dříve stál
ať záříš světlem, ne stínem v šeru
teď odvahu máš ke všem směrům
kterých ses včera ještě bál…"

Jsou slova, která nejsou slovy
co přesahují nás i svět
z nich věcnost vplétá do soukolí
náš život z písmen do pár vět.

Nechť přáno je Ti prostým slovem
„Ze mě jsi vzešel“ (to pro svůj let)
„Buď jenom bdělý“ (a nezapomeň)
„Ty jsi ten tvůrce a Tvůj je svět“

"Tak vyrazte..."
                                                "Kam zase proboha?"
"No,....hledat svou duši!"

Trochu se bojí i když tuší
že ve Vás není žádná zloba
že v nikom není vlastně zlost
že jsme jak včely, když se rojí
nebo jak pes, co ztratil kost.

"Tak vyrazte... a pozdravte ji"
Řekněte: „Ahoj“, to na mou čest
pomáhá tomu, kdo se bojí
že uslyší jen špatnou zvěst.

Stavějte mezi sebou mosty
na cestě k sobě, pro radost
vždyť přece platí:

„Kdo dnes je Pánem
ten bude zítra, zase jen Host"