Druhé Halo v ústavu

Stálo se náhle, že míň bylo vláhy
pohromu přežilo, pár sinic a řas
oblohou znavení jeřábi táhli
na křídlech zlomených hledali vlast.

Ticho si na Halo efekt jen hrálo
do toho odněkud saxofon hrál
prosil snad slunce by méně se smálo
v dáli splav žíznivě zanotoval:

„Já nejsem vinen, to člověk je stínem!“
„Zbavte ho všech jeho práv.“

U splavu sedím
jsem podivným znalcem
jsem ústím i hradlem
zvláštním to trdlem
nemocný, i když jsem zdráv.

Jsem saniťák v poli
tvá ovce Dolly
i mateří douškou
ne mojí – Tvou zkouškou
zda rozeznáš, co je to mrav.

Jsem z pozadí klika a vím co se říká:

„Tak konečně začni!“
„ROSVIŤ“
“Nééé zhasni“
„Tak co je?! Zhasneš už?“

“NE!“
„Já nemám ze světla strach!“
„Co ty, Pane“
„Zamet sis někdy svůj práh?“

„Víš…
stále nebyl ten…
no víš co, ne?“
„Myslíš … Čas?“
„Jasně!“
Kecy!“
„hmm…“
„Jako tvé básně“
„hmm…“

[CVAK]

Je ticho a tma
Jen sem tam proletí Světlušky
Texty jsou vlastně rozbušky … u pusy
„Já píši i ve tmě – bez bázně“
„takové bez kázně pokusy“