Vzpomínky
Vzpomínky
Vzpomínky
Až růže zavoní podvečerem
a slunce se přelije na západ,
možná tvé vzpomínky vzlétnou směrem,
kdes kdysi býval tolik rád.
Až růže se rozvoní ranní rosou
a slunce přivede svítání,
tam někde v lukách, múzu bosou,
pozveš na lehkou snídani.
Až jednou se růže vzdá své krásy
a poztrácí lístky okvětní,
bude čas vzpomenout dobré časy,
dny užít, než přijdou poslední.
Komentáře (37)
Komentujících (21)
Doporučit
Tisk
pěkná, trochu smutný konec
13.10.2023 07:30:45 | neandrtalec
Dobré ráno...jestli chceš číst něco veseljšího, musel by ses u mě vrátit o rok zpět, tam sis dřív našel:)
Každopádně jsem potěšena tvým zájmem, díky:)
13.10.2023 07:50:48 | Dreamy
První dvě strofy jsou pro mě začátky nedořečeného. Nebráním se ale otevřeným dveřím, za kterými proběhnou příběhy(třeba vzpomínkové) zakončené vyústěním třetí strofy.
07.08.2023 14:51:44 | Kaj
...Tvá klasika,"zralá"poezie....a jak by něco uzrálo,jakoby se přes něco pomyslně přešlo.....Ji./úsměv/
18.07.2023 08:27:35 | jitoush
Miluju růže a mám je, kde se dá. I na hrobě, je nepřehlednutelný, jedna velká koule růžových růžiček až do zámrazu...moc hezká malá.
16.07.2023 14:11:30 | Philogyny
Jsem na tom obdobně...kdyby na nic místo nebylo, na růži vždy:)
Díky Phil:)
16.07.2023 21:36:33 | Dreamy
Jako osvěžení, které přišlo v těchto horkých dnech, je tvá báseň.
Na chalupách bývají různá místa ke vzpomínkovému posezení. Máš je, určitě, i na té tvé. Třeba na zápraží, pod zákrapem, nebo na parapetu okna.
Má žena měla v oblibě sedávat na parapetu okna chalupy, s nohami ven, a dívat se, na věž kostela ve Veselí nad Lužnicí (vzdušnou čarou 10 km). Dnes, když horizont zarostl, už věž vidět není. Občas vzpomíná, v kterém místě ta věž vidět byla. Že mi tím jde na nervy ti říkat nemusím. Připomíná tím, že horizont času je jako věž kostela odrážející vzpomínky v paprscích zapadajícího slunce.
Takže občas jí na parapet vysadím, chvíli přidržím a vzpomínáme oba, na strom života, který je plný nádherných plodů, a že ty plody padají víc mimo koš, který je pod ním.
16.07.2023 09:47:49 | blues
Díky za podělení se, docela mě mrzí, že doma nemůžu sedět obdobně v okně. Vybavilo se mi dětství...bydleli jsme v přízemí a když jsme nemohli ven, děcka za náma pod okno chodily a my z něj za nimi skákali, ale pšt.. ať se nedoví maminka...:)))
Díky Bluesi.:)
16.07.2023 21:34:52 | Dreamy
Velmi něžné a citlivé, milá Dreamy :)
Velmi se mi líbí
Přeji Ti nádherný podvečer :)
15.07.2023 19:21:19 | Ondra