Cesty a lidé
Cesty a lidé
Anotace: "Nemám rád lidi s hlavou v oblacích", řekl mi chlapec na zastávce...
Cesty a lidé
Nemám rád lidi s hlavou v oblacích
řekl mi chlapec na zastávce
dívala jsem se právě po mracích
a on že prý spěchá do své nové práce
Zakopl o mou tašku plnou přání
omlouvám se mu s tónem patosu
on že prý to ho nezachrání
a v tom mi kapka cvrnkla do nosu
Zastavil se a zvedl svoje oči
k mým, co se dívaj zase do nebe
nechtěla bys zatím někam skočit
než se ta hrozná bouřka přežene?
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Když toto tělo bylo malé, měl jsem rovněž často hlavu v oblacích. Namísto mraků, jsem viděl skřítky, cukrovou vatu, i šnůrky od bot, polštáře i korouhvičky... Měl jsem i přání, představy i fantazii. Viděl jsem věci, kteří jiní neviděli. Pak přišla bouřka, já vyrostl a byl jsem vhozen do kafemlejnku s názvem život. Všechno to krásné a čisté co ve mně kdysi bylo, semleto bylo na marné kousky zapomnění toho, kdo jsem a kým jsem vždy byl. Možná by přeci jen stačilo znovu se podívat do nebe.
18.01.2025 18:14:34 | malé srdce
Děkuji Ti, Malé (nebo spíš Velké?) srdce. To je přesně to, co teď prožívám, ten kafemlejnek... Snažím se po letech zase dívat do nebe. Děkuji za krásný komentář, to je úplná poezie v próze... A to tady právě hledám - inspiraci po letech psát dál...
18.01.2025 18:20:01 | Zamila
... a žili šťastně až...:)
Moc pěkna!
09.08.2023 12:49:54 | Žluťák