Játra na roštu

Vypsanou rukou, jak vyschlou fixou
píši ti dopis a nebuď si jistou
že brečím
potom cos.… třískla mi dveřmi.

Odešlas zhurta, přicházíš s vlajkou
tělem svým lákáš, pod bílou krajkou
co naplat
dobře vím... co se tam skrývá.

Zběsilá jízda do horních pater,
z pocitů závrať, jak z výšky Tater
a nápad
že zbývá... jen narvat si břicho.

Nedáš si se mnou játra na roštu
co láhev vína,či džbánek moštu
ať mlčím
ať jsem... už konečně ticho.

Díváš se na mě s pohledem saně
něco tu smrdí fakt nevídaně

a bolí

rozluka zdá se být jistou.