Muž bez tváře

 

Z nádvoří spoutaného svědomí

z průčelí pomazaných hlav

z pódia křivé dvornosti

kde budoucnost se ze slov vytrácí

a srdcím velí bezohledný mrav

z majáků moří bez života

kde pod plachtami volnosti

již nespatříš plout šťastné rybáře

z oken paláců a temnot nesvobody

nás děsí znetvořený profil muže bez tváře.

 

Kdo víru v lidských peřejích

utopil v poutech zklamání

kdo falešných plodů poznání

již sytý je – tvář lidskou obrací

do nitra strachem uvězněných sil

a znavený časem potácí se

k pomníku vlastní potupy

jako slepý král v kruhu žaláře

lidskou propastí

kde tíží nevědomí

nás drtí znetvořený profil muže bez tváře.

 

Snem víra těká ke hvězdám

a víří mezihvězdný prach

v tichém zoufalství Všehomíra –

sítem tuposti už propad zbytek snah

uvolnit otěže pravým hodnotám

a cynický škleb muže bez tváře

nám pepří jistotu porážky.

 

Jsme opravdu tak nemohoucí?!