Jedna veselejší

Podzim 2022 - uzavřený detox

 

Vzbudil jsem se a jsem lehký jako pírko

Procitl jsem, jako bych nikomu nedlužil ani slůvko

Kouknu přes mříže ven a nad cestou levituje mlha

Tahle báseň je pro toho, kdo svým časem mrhá.

 

Je tu jen chodba a pokoj, ještě, že má mysl je dnes ulítlá

Necestuju po světě, ale svou propiskou zmítám

Budu psát, dokud mi mozek nepřestane fungovat

Avšak vidina nikotinové žvýkačky teď převládá.

 

Cítím se jako raper, ač jsem sotva básníkem

Vždy, když píšu, tak pouze s hudebním podtextem

Ta hudba mi hraje jen v hlavě – mám slyšiny

Oni se mě bojí zeptat, z čeho jsem tak nadšený.

 

Trápení je relativní – i trápení si mohu užívat

Naštěstí teď nemohu štěstím se přežírat

Je lepší, když mi srdce v metafoře puká

Nežli aby mne přepadl infarkt.

 

Čeho je moc, toho je příliš

Mám jeden život… tak proč po mně střílíš?

Cha! Zahrál bych si GTA

Jen si musím už koupit ten ovladač.