John Rambo

Závislost a z ní plynoucí zlost, frustrace, hněv. Otupování smyslů - únik před starostmi - prohlubování závislosti - další a další problémy - potlačování emocí - silné intoxikace - jednotky intenzivní péče - stigmatizace - nalhávání - obviňování a opět potlačování veškerých negativních pocitů, pořád dokola, znovu a znovu. Jednou to však musí prasknout. P.S. Kdo viděl film Rambo 1, může si všimnout jistých paralel.

 

Někdy nepromluvím kloudně celé dny

Jak duch se pohybuji mezi zdmi

Je tomu dávno, kdy jsem naposled slzu uronil

Nepláču – jsem jako robot a cítím

Že se brzy k životu vrátím.

 

Pak to všechno ve mně praskne, dosud jsem implodoval

A zkuste říct, že jsem sobec, chci být aspoň trochu chápán

Mám příliš velké srdce a příliš málo krve

Když nespasím tebe

Ztrácím sebe

A pak věřím v temné nebe.

 

Nosím uniformu ztracené víry, a proto mne tu nevidí rádi

Bezcílně se toulám, chtěl bych vědět, co jim tolik vadí

Pro ty, co mne chtějí poznat – jsem vlídný John, buď zdráv, ahoj

Avšak záblesky hrůz minulých mi radí: „Umíš být i Rambo.“

 

Zažil jsem peklo a nevím, co je život, ale mám to na háku

Když mě osud povolá, já rozpoutám svou partyzánskou válku

Nebojím se smrti, jsem neporažen, dokud nepadnu v pláči na kolena

Opakuji stroze, žes prolil první krev, a proto tohle dělám.

 

Důstojníku!

Příteli můj!

Co tím myslíš, že je konec všemu?

Já nemohu

Věřit tomu

Že to vše se dělo, abych zapomenul.

 

Větrné mlýny!

Mé věčné splíny!

Mám chuť křičet: „Jsem bez viny!“

Blikají světla

Ležím v mdlobách

Kvapně převáží mne zas a znova.

 

A když zůstanu naživu

Nejsem s to poděkovat někomu

Pouze říkám: „Chci už domů!“

A poté ve vzteku kroutím se

Někdo schytá to zajisté

Ale nikdo není ráně

Viník bohužel je v zrcadle.

 

Generále

Je to marné

Už chápu, proč to nedopadne

Nemohu bojovat

Musím činit jinak

Teď rvu se s přesvědčením

Že nic než bitva není

Já už musím začít prostě znova.

 

Možná už chápeš lépe proč já…

 

…někdy žiju v sobě celé dny

Jak duch procházím se Bohnicemi

Bláznem z povolání nechci být

Tou stezkou, co neznám, měl bych jít

Stále dusím mnohé v sobě

Ale chápu směle

Že to, co dává

To i bere.