Víra (Moc bezmocných)

Tahle je z letošního května. Tehdy jsem se konečně dokázal zbavit benzodiazepinů, byť za cenu přesmyku závislosti na jiné látky. Víra je však to poslední, co si nechám vzít.

Nemocný, bezmocný, nesvéprávný invalida

Jsem věčný břídil, co prý nikdy změnu nedokoná

Nikdo to neřekl nahlas krom těch řvoucích hlasů uvnitř mé hlavy

Ony to slyšely dobře

Všechny ty predikce

Že mám umřít mladý.

 

Stál jsem na prahu dospělosti a má budoucnost neznala limity

Pak upad‘ jsem na držku, propad‘ se do písku a hle! Jsem od narození prokletý

Pokoušel jsem se vyškrábat vzhůru, ale uvízl jsem ještě víc

Pomalu z paměti mé prchlo, jak voní čerstvý vzduch a jak hřeje svit sluneční.

 

Nejtěžší je v těchhle chvílích neuvěřit statistice

Statistika nelže, zato statistici jak když tiskne

Jen ukažte mi trochu světla, pusťte mi sem trochu vzduchu

Modlil jsem se, pak to přišlo a já už nepolevil ani trochu.

 

Cha, cha! Směju se sám sobě, své minulosti a svým přesvědčením

Ležel jsem na jipce tolikrát a pořád jsem tady – možná mne tu někdo chtěl mít

Možná jsem nebyl prokletý

Možná jak Fénix odletím

Jsem doma sotva sedm týdnů, ale je to dobrý pocit – vstávat z mrtvých

Vstávat z prachu, vykročit z dýmu.

 

Tohle je zpráva pro všechny bezmocné: nenechte se připravit o svou víru

Jednou tohle všechno přejde a najdeš v sobě novou sílu

Neříkám, že mám vyhráno, ale už sbírám dílčí vítězství

Boj neutuchá, já chci jednou provždy nepřízeň osudu obelstít.