Báseň ze skupiny těch ryze toxických. Vzpomínky na příjemné stavy spojené s intoxikací jsou teskné a někdy je lepší se v tom snad radši ani moc nebabrat. Občas je to ale potřeba. Ta touha tam někde pořád je a nelze ji donekonečna přehlížet. Je třeba se s ní vyrovnat.
V hlavě tančí mi hormony a celý svět pulzuje
Opouštím spot, v uších chladný vítr vaje a hudba hraje
Teď budu chtít zažít vše, dokud už ani kapka emocí nezbude
Ještě pár minut zpátky jsem se schovával
Na svět jsem nadával
Teď miluju všechno a všechny – tak co mi je?
Všechny starosti já teď hodil jsem za hlavu
Bude to trvat, než opět pocítím únavu
Krystalky v sáčku, co mám někde v peněžence – aspoň doufám
Jsou kreditem mého štěstí, je to ten důvod, proč se rouhám.
Nemám hlad ani trochu, jsem však hladový po lásce
Cigareta zažhnula v ústech mých, no, už bylo na čase
Nic není tak tajemné jako extáze zahalená dýmem
Jsem enormně šťastný a teď jen čekám až si toho někdo všimne.
Náhle jsou čtyři ráno, sedím doma na gauči a pořád hraje ta stejná písnička
Vybavuju si ten pocit po první lajně, jak jsem skoro radostí zavýskal
Tahle sranda však spěje ke konci – krystalky docházejí
Zítra je taky den… ne! Prosím řekni, že žádné zítra není.