do havraních vlasů vetkal měsíc stříbro
prozářil potemnělý nemocniční pokoj
věděl mnohem víc než cokoli kdo z nás jen tušil
nebo si chtěl přiznat
když jsme odcházeli neklopýtali jsme
připadali jsme si jako bárka na klidném moři
zalitá měsíčním svitem
Znám to, myslím si, ten pocit. Krásná malá.
03.10.2023 18:34:17 | Philogyny