Z části oheň, z části sen

Oheň se v každém rozhoří,

Když k vám někdo zle hovoří,

Je to síla, hloubka, hrubost, zlost,

Když už máte někoho dost.

 

Začíná to plamínkem,

Plamínek, co v oheň přeroste,

Zlý argument na jazyku vyroste,

Je z toho hněv, násilí, boje, války,

Zakročte, nepozorujte to z dálky.

 

Končí to požárem,

Když se za vším ohlédneš,

A pořádně se rozhlédneš,

Uvidíš bolest, lítost, sklíčenost, smutek,

Byl to oheň v nás, neblahý skutek.

 

Sen začne v nás růst ve chvíli,

Když se nám děje něco krásného,

Je to láska, city, něha, vášeň,

Na literu třeba milostná báseň.

 

Začíná to myšlenkou,

Myšlenka, co v sen vyrostla,

V krásnou samozřejmost přerostla,

Je to štěstí, přátelství, víra, jednání laskavé,

Musíte uznat, že je to docela lákavé.

 

Končí to realitou,

Ta pravda, jež v dnešním světě panuje,

Sen od snu se čím dál vzdaluje,

Je to strach, krutost, nejistota, prázdnota,

Realita je od snu jen neblahá temnota.

 

Máme v sobě oheň i sen,

Každé ráno, když začíná den,

Záleží na nás, co půjde ven,

Dyť…

 

Jsme z části oheň, z části sen.