na chvíli jsem ti propůjčila
svá křídla
ty tíži závaží
abychom nezapomněly
je dobré si připomenout
odkud která z nás
přichází
ty stala ses mnou
já zase tebou
( sdílené ve dvou )
vzájemně nesly si kříž
to aby nebyl snad
na obtíž
na míru šitých každé z nás
splácíme životu
honorář
mezi námi smrt se dívá
tiše kývá
tiše kývá
přitakává
usmívá se
moudrá dáma
nemusí být jen chladná rána
stejně tak cesta
do neznáma
Když dvě liany se v jednu spojí. Teď jimi vichr marně cloumá i břit polibku smrti otupen. Hřejivými rány moudrá dáma cestou kráčí. A lidský kříž už cílem podroben.
Pěkně sis opět pobásnila Zdenko*
20.10.2023 01:55:46 | šerý