na žloutnoucí lístek
snášející se
zvolna k zemi
píšu vzkaz podzimu:
„PODZIME
kéž pominutost tvých barev
rozplizne
na to tata do zmaru
unavených stínů jepičích křídel
veškeré černoty
chander mých..."
*
....Chandry ať zmrznou na kost a pak je umeleme na klapavém mlýnku a hodíme na vyzobání......ptáci polétavci pažraví je vyserynkají na druhém konci světa....a to pak bude vegetační boom.........pouště ustoupí a vznikne oáza Yrdnach......tož tak....ujednáno.......Ji./úsměv/
24.11.2023 21:44:50 | jitoush
Hele Jířo, teď má zasněžit, tak bude vše bílé, takřka panenské, černoty ztratěj tím pádem křídla ;-)
24.11.2023 17:51:18 | básněnka
Mám obavu, že Podzima je odhalenou ženou s chladnými boky a padajícími šaty. Pánové se tak do pestrosti nestrojí.
Přišlo mi zatraceně na mysl, že tvá chandra v podzimním listovém těstě. Surrealistický závin s punčem. Tak někdy zase do posledního drobku příteli*
24.11.2023 12:10:43 | šerý
zdravím Tě příteli..no vidíš Karlíčku a ani se už touhle dobou nechodíš koupat do svého oblíbeného jezera....(- **** :-D*
24.11.2023 13:02:55 | Frr
Velkej úkol jsi jsi tomu podzimu svěřil... rozpliznout chandry?
Se přidávám... a tvým směrem frrrráčku volám: "Tož větře, duj!!!
24.11.2023 11:50:49 | cappuccinogirl
ale jen chvilku, aby mi nevystydlo mé /bytostně Tvé/ kafíčko***
24.11.2023 13:04:31 | Frr
Dej si i za mně, příteli mně tak milej... bo já furt jenom nudně (ale nutně) čajuju... se z toho zvencnu :-):-):-)*
24.11.2023 13:17:31 | cappuccinogirl