Kontury

Kontury stromů, větve holý,
koruny prázdný, bez listí.
Dívám se u cest na topoly
a ten pohled mě ujistí,

že i když toho hodně zmizí,
to důležitý vždycky zbyde.
Kostra a duše, bytí ryzí -
ať jsou to stromy nebo lidé.

Když občas je vidíš bez toho listí,
ještě než sníh je pod sebou schová,
jsou lidský kontury ostrý a čistý
a za nima obloha do nachova.

…

Dívej se pořádně, dívej se tiše,
ať můžeš říct, že tys je znal.
A i kdybys náhodou o oči přišel,
budeš ty kontury vnímat dál.