Anotace: ....
někdy je ticha, po hříchu málo
jindy si hučí, jak vodopád
co padá k zemi, to dříve stálo
nic není věčné a napořád
mám rád své ticho, to uvnitř sebe
milenku vroucí, vzestup i pád
ten vnitřní oheň z kterého zebe
jediné přání, dál moci psát
však nechci lítost, jen vůkol šířit
když život stojí, chybí mu spád
každý svůj cíl má, k němu on míří
tam Vás zas potkám a budu rád