Churavá
Churavá
Prodala víru za pětník, stinná,
zlámala známé do klasů tich,
bezhlasá ústa pečetila
tajemství sbíraných sebeklamů,
chodníčkem vláčená pavučina,
na srdci ležel jí loňský sníh,
stohlasá mlha vyprávěla
pamětí bývalých lásky chrámů.
Neznělá v sobě churavěla,
podbělem popelem lehl kraj,
mrazivá rána - bílá vrána
přelétla snivostí k varhanám,
tančila skromě plamen těla
polednem z pole dnem ráj,
spočívá sivá, pohlazená,
procitla blízkostí na křídlech tmám
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
...Churavá jen blízkostí zhojí se a apatyku svojí máš tak voňavou Jiří milý,plnou laskavého býlí odjinuď,vzácného a jen u Tebe rostoucího,hojivého.....Ji./úsměv/
20.01.2024 19:15:08 | jitoush
Se srdcem ženy zkormoucené
utichne dům i celý kraj
nalezneš zámek
k její cele?
otevřeš okno pozlacené
všeptáš snům nový jinotaj..?
18.01.2024 23:08:43 | Malá mořská víla
Jiříčku ty máš tak osobitej styl,že bych tvou báseň poznala mezi stovkou jinejch.
Vůbec nevim, co vypráví stohlasá mlha, ale skoro mám chuť říct, že bych se ráda zaposlouchala do jejích příběhů...i když tady vůbec nevim, jestli by nebyly spíš do smutna...ale i tak... Krásně si hraješ se slovy, využíváš jejich podoby... a jako celek je to tak silně znělý...přesně, jak ty umíš... je vždycky obrovskej zážitek si tě "přečíst"... děkuju.
Krásnej večer tobě.
18.01.2024 19:31:29 | cappuccinogirl