Někdy jsem i rád

 

 

lásky jsou jako kamínka

mně říkávala maminka

když netopíš…

pak nehřejí

co nemáš to se nepřejí

 

kde kdo chce míti nejvíce

přátelství je však světice

je svíce která nehoří

němý, co k hluchým hovoří

 

v rukách když těžknou sklenice

pak líbají se na líce

kdo často špatně zalícil

je více mrtvý, než by žil

 

ke hrobu nesu kytici

a slzy z duše na líci

padají do vesmíru snad

vracím se domů

a jsem rád