Jdu vesnicí
prázdnou samotou
slyším kroky své
tak
jako ty tvé
byly něžné, jemné
slabé
jako tlukot srdce
v jiném těle
neexistuješ
existovalo jsi
jen chvíli malou
a přec
TAK
krásnou
nezapoměl jsem
nezapomenu
dítko mé
nakonec
nenarozené
...
..
.
Co k tomu dodat...bolest, co nikdy neodejde...stala se součástí našeho každodenního života. Však víme... :-*
03.05.2024 09:36:35 | Jupiterka
........
objímám Tě *
03.05.2024 07:51:56 | Chane
když jsem pracovala v mateřské škole speciální a musela jsem odejít, vznikla z toho tato báseň, kterou píšu sama sobě a je o jednom konkrétním dítěti:
https://www.liter.cz/basne-zivot-917734-cist
vím, o čem mluvíš... ale Ty máš čas... :*
03.05.2024 08:52:52 | Chane
Je to už nějaký pátek zpátky… seděl jsem na baru, klábosil s barmankou a říkám jí: „Víš kolik dětí už jsem spláchnul do záchodu?“
A ona mi na to řekla: „A víš kolik já jich spolkla?“
Nevím proč mě to zrovna teď napadlo, ale měl jsem nutkavou potřebu se o to s někým podělit, tak je to tu… :-)
03.05.2024 07:49:31 | Žluťák