Paradox přání
Paradox přání
Ticho, klid a moře bez vln
sedíš ve svém křesle
lásky a míru jsi v sobě pln
v tom se v tobě něco vzepře.
Tak to v životě bývá,
když osud nudou zívá.
Odhodíš svého klidu frak
a spustíš v sebe v čin
když je nad tebou chvění mrak
chceš být víc než svého křesla pouhý stín.
Ne, nemá život v klidu stání
je svým paradoxem přání.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Paradoxy...těch je život plnej...taky jsem se nad nimi zamejšlela, dokonce i psavě...ale paradox vlastního přání, to je něco! Ten mne nenapad...ale zatra je to tak, i přání zapadá do toho paradoxního světa, to už je skoro neuvěřitelný...
27.06.2024 13:25:43 | cappuccinogirl
Ten paradox přání mi v hlavě zní už několik měsíců. Zdá se mi naprostým synonymem dnešní doby, chceme to ono, růžové to co původně hnědé jest, místo těla schránku, místo lásky prášky, místo touhy ukojení a když ukojení přijde, tak je stejně slabé neb schránka je prázdná, takže ani to nejlepší co procítíme se do ní nedostane. Jsem rád, že i v Tobě "paradox přání" tak silně zarezonoval. Díky.
27.06.2024 15:01:35 | Tom XVI