DUSNO A HIC
DUSNO A HIC
DUSNO A HIC
dusno a hic
tělo podléhá
umdlévá
strhává mysl s sebou
k mělčinám letargie
prázdnota upocených snů
maňána s pocitem viny
za další nicnedělání
za promarněné šance
vteřin uvízlých v soukolí času
které se protáčí
odnikud nikam
v krůpějích nechtěného potu
dusno a hic
kam se ztratily červencové lány dětství
a pěšina mezi nimi až ke studenému lesnímu koupališti
s dřevěnými kabinkami a vyraženými suky
v prvorepublikovém ještě nezchátralém stylu
kam se ztratila ta svěží radost z léta
kdy tělo i v horku dychtilo
možná i tím víc
když mysl k touhám nadnášelo
vonícím doteky ještě jen tušenými
to čas tenkrát neměl vnitřní mantinely
a pocity viny neměly důvod svírat vydýchaný vzduch
když ten voňavý se chvěl chraplavými tóny z tlampačů
do rytmu bláznivě volné neděle
ještě ne do sluchátek
a léto mělo mladou pleť
v mokrých bikinách
a stáří ještě ani v nedohlednu
Praha, 23.7.2024
https://www.youtube.com/watch?v=WHtgPGKJ7NY
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Vše je pomíjivé, ale dusno a hic se vrací...
Moc zaujalo, nostalgie... ráda jsem tě objevila :-)
25.12.2024 19:15:18 | Rafinka
Rád se občas rochním v nostalgii - je osvěžující někdy vyběhnout z aktuální reality a nalokat se filtrovaně čistého vzduchu :-) Těší mě být objeven - děkuju :-)
26.12.2024 11:40:02 | Amonasr
Je mi to tak blízké o čem píšeš Josefe
Díky za nástin krásná ze kdysi
Marty
emeritní bonviván
(Povinovan však ještě pracovním procesem účastí v něm)
15.08.2024 21:14:55 | kudlankaW
...skvělá vzpomínková s troškou nostalgie...;-) no jo, mládí mělo plnou hlavu léta a radostí...takže vlastně ještě prázdnou od starostí...to už časem (a věkem) nejde samo, se musí člověk přímo nutit...;-))..myslím "jak vyprázdnit těžkou hlavu"..
24.07.2024 19:20:44 | Marten
A protože já co chutná objednám i dvakrát, musím říct, že toho sentimentu je tak akorát v básni, už ten název, sak víme, že je každého umění, jak tu energii mládí a šťavnatost přetavit do jiné formy a nenudit takovým tím .. to za nás ..
Tak v semaforské naději, "mámo, podej mi ručník", snad v tom hicu usnem.
A víš co, já si ji uložím*
24.07.2024 00:37:54 | Vivien
Kam jsem se poděla, že občas i já poslední záchvěvy "chytit sv. Annu" navzdory betablokátorum. Přebírám všechny dary mých rodičů, momenty, co vystřelí v obyčejném dni, přebírám všechny ty manuály a bezděky předávám. Tak hezky o tom píšeš Josefe. Tady u nás je ještě sem tam možné mít takovou pohodu, i s tou kabinkou stylu slunečních lázní, kde jen oprášili pavučiny.
A taky když jsem tě zavětřila, musela jsem :-)
No a výběr muziky paráda, nedávno jsem trsala v kuchyni při Stevie Wonder Yesterme a hned mi vyběhls na parket :-)
24.07.2024 00:11:22 | Vivien
......Tenkrát pocit "nekonečnosti"příběhu a nyní vědomí konečnosti v paprscích "pichlavého"Slunce,kdy to dostane veskrze palčivé kontury,není se kam schovat,masky v rozpálenosti padají a stínový svět se rozplynul......přímo jsi to "vyjadřil".../úsměv/....a jadérek?...těch si je člověk vědom,až když něco prožil a má už ledacos za sebou.....krásně jsi pobásnil milý Pepo....a víš Ty co....přihlásila jsem se skrze Tvou báseň ze života.....měj se hezky .....Ji./úsměv/
23.07.2024 21:08:08 | jitoush
Milá Jitko, Tvé vnímání má přesah, který je sám svébytnou poezií - radost takovou reakci číst. A že ses přihlásila skrze mou báseň - to ve mně vyvolává další vděčné souznění, díky. Mám radost, že tu stále jsi :-)
23.07.2024 23:09:25 | Amonasr