Až zase vyjde slunce 2

AŽ ZASE VYJDE SLUNCE

 

bylo Tě všude plno…

 

támhle i tady

tudle i onehdy

prostě všude a vždy

 

stále a definitivně

ses táhla za mnou

stejně, jako se táhne vůně

čerstvě pokosené trávy

 

„které,“ ptáš se…

jařiny či otavy?

 

 ale je to asi fuk, i když…

není tráva jako tráva

 

možná, říkal jsem si…

až jednou, seberu

všechnu svou odvahu

a požádám Tě

 

jako, kdybych žíznivý

toužil Tě celou vypít

 

až do dna…

jako krůpějí ranní rosy

se tebou uhasit - navždy

 

tak, jako závist

a dlouhé nosy

tak, jako dlužník

který prosí

jako ty hadry co se nosí

i kos a jeho družka

jako moje nikdy nenabitá puška

 

muška

družka

služka

stružka krve

 

co bylo príma

prve

pojednou sralo

 

a tak teď stojím na deští

a čumím, jak chčije

však ono zase přestane

a opět vyjde slunce 

 

(snad už brzy)                            almanach