Jedna noc

Jediné noci to přišlo náhle,

noci, kdy svět zdál se být snem.

Kruh se točil, vše bylo vratké,

uvnitř mě něco prasklo, změnilo mě to navždy.

Seděla jsem v měsíční záři, 

myšlenky jak stíny tancovaly po tváři, 

nechci dál svůj život dávat všem,

aby mě píchli, když se přiblížím jen.

Už nebudu mlčet, hrát tu hru,

jako zvíře v cirkusu poslouchat hudbu. 

Nebudu se snažit chápat ty, 

kteří po mně šlapou, nechci jejich city...

Už dost, já sama svůj osud ovládnu,

v klidu s těmi, co bodají, nezůstanu.

Nepotřebuji dát víc, než co mám, 

jen abych nakonec dostala nazpátek klam.