plyšová pouta
plyšová pouta
Anotace: Ještě jedna z první doby... jedné doby... srdce nabralo nový dech, ale že si s tou odvahou dalo na čas :-)).
Chtěla bych mít odvahu
zpřetrhat svá pouta z plyše,
kdo mi ale zaručí,
že mé srdce nedodýše? ...
Poutána jsem přívětivě, -
a mne koneckonců těší,
když mi zájem prokazuje,
jakkoli spolu s tím hřeším.
Hrdinou jsem dnešní doby;
odvahu jsem, čert ví kde,
bez neviny pozbyla.
Vy to také nevíte? ...
Pravdou je, že milejší mi
sama s ním být nežli bez.
...Jako by mé srdce předlo:
pro pohodlí nezvítěz.
Je to bídné, proti sobě
dál a vytrvale jít.
Je to smutné, jak se pravda
lží dá krásně obejít.
Je mi teskno, zpomínám-li
s vědomím, že jednou jen;
duše radši bude smutně
prožívat svůj dávný sen.
Předtuchu mám: štěstí naše
nemá dlouhé trvání.
Pověz mi, proč prodlužuji
svého času mrhání? ...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
...tak tohle je proklatě ze života...
Bohužel, i mé včerejšky tohle znají a zítřky? Nevím, ale myslím, že nejsou o moc moudřejší...*
14.11.2024 19:00:32 | cappuccinogirl
Je :)), život je mou největší inspirací... To, že plyš znají Tvé včerejšky, značí zkušenosti. Ze zkušeností se dá těžit moudrost... jaké štěstí, že v tomto máme svobodnou vůli. A že nevíme, čím vším si máme projít. A tak tančíme na vlnách svých životů, - každý, jak nejlépe dovede. Však uvidíš, kam zanesou Tebe... **
15.11.2024 10:34:44 | Rozmarýna
Práce na sobě je ta nejtěžší. Obavy jsou součástí života. Vidím v tom přesah a myšlenky, co se hledají navzájem.
13.11.2024 14:48:17 | mkinka
...to jsou skutečně hluboká slova, navíc pravdivá. Díky, že jsi jimi ověnčila mé psaní *. Měj pěkný den, ten můj jsi rozhodně prozářila *.
15.11.2024 10:16:26 | Rozmarýna