Anotace: „Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou.“ Věnuju Kapučínce za ten dnešní nápad nic nedělat a napsat báseň.
A dech se sráží ve vteřině bílé,
kdy hlad a horečka vyzývají k tanci
vášně a sazí… Jakpak ti je, Franzi,
jak chutná tahle předposlední chvíle,
zatímco blízko shrbeného stropu
snáší se sníh a soumrak do něj bledne?
Na polích za ním, kam už nedohlédneš,
teď jedno zvíře ukáže svou stopu…
Tvá stopa...ať už psaná nebo mluvená...je rozhodně hluboká a silná...díky, že to dáváš do slov...
24.11.2024 17:28:26 | ukrytá v máku
Nebylo třeba varovat, příteli...
Tohle je skvělé a ten čas, co jsi věnoval sám sobě a tomu, co bylo v tobě a chtělo ven, tak tenhle čas byl zatra dobře stráven:-)
Já mám obrovskou radost, že sis tohle dopřál a tím dopřál nám všem*
Ta stopa, co je zanechána, ten otisk tady...VLČÍ*
Ukládám*
22.11.2024 23:11:27 | cappuccinogirl
Děkuju ti!
Je to nakažlivý... to nicnedělání a bytí jen pro sebe.
Krásný den slunečný :)
23.11.2024 10:51:22 | vrbák
.....A branka do oné krajiny,naprosto podivuhodné....kde lze se "dívat"jinak a jinak
"uvidět"...se otvírá...vstoupím li,tak objevím "svoji"stopu a když zabloudím,nebude to vadit.....zasejc se dokáži vrátit.......v "krajině"Tvých básní se dějou věci....a člověk nikdy předem neví,kam jej to zavede....Tak se mi to jeví Františku.....Ji./úsměv/
22.11.2024 20:43:16 | jitoush