Bezinková noc

Bosé nohy běží rosou,

měsíc z mraků vyšel právě,

stříbrnou svou ostrou kosou,

vysekal pěšiny v trávě.

Potkaly se u zvonice,

dále pouze jedna jde,

k lesu míří od vesnice,

tam je nikdo nenajde.

U lesíka pod bezem,

udusaná horká zem.

Ze samého léta kraje,

černý bez tam zrovna zraje.

Milování měsíc zlatil,

domů za tmy pár se vrátil,

od polí zadními vrátky,

připlížil se domů zpátky.

Vlezli rychle pod peřiny,

snili krásný vlhký sen,

proč máš všude ty modřiny,

vysvětli pak rychle jen.

Když zrají bezinky černé,

zůstaň raděj děvče věrné.