Tluču hlavou do zdi
do zavřených oken
do zamčených vrat
Nahlížím, kam nesmím
běžím, kde mám zůstat stát,
krvácím a padám,
někdy nechce se mi vstát,
vyhlížím zas ostří,
které jde mne pobodat
A za tím vším, co bolí
je dost možná jenom strach,
že za zdmi
Okny
Vraty
Jen prázdno je
A prach
Někdy je to těžký.
Všechny ty zavřený dveře, nárazy do zdí, kterým jako by se nedalo vyhnout...
Prostě boj...
Nepokoj...
A rozhoduje úhel pohledu na vše kolem, i v nás*
21.12.2024 00:56:28 | cappuccinogirl
..z prázdna a prachu vzniklo všechno tady
tak strach není potřeba - páč to má grády
:)
20.12.2024 12:11:47 | šuměnka