mám ráda, když jemně prší,
jen stojím pod návrším
a kapky smývají tvůj dotek,
který vtiskla jsem si potají,
či hodně starých fotek, kterými se netajím.
Nejsem více než dívka s mladou duší,
Které srdce rychle buší,
Nevím, jen tuším,
Naslouchám mým bystrým uším.
Poslouchám jimi tvůj hluboký hlas
A doufám, ze budu moci zas,
jinak než přes nahrávku videa,
které zobrazuji si stále dokola,
Idea je to vskutku nádherná,
ale můj čas ještě není, ačkoliv to bolí,
Nikdy jsem nebyla dochvilná,
slibuji však, že jednou se to změní.
Déšť je krásný.
Déšť hladí,
déšť se dotýká.
Také mám rád, když jemně prší... Na životě je zajímavé to, že naše těla stárnou a duše se nemění. A tak se často stává, že ve starém těle zůstává mladý duch.
Báseň je moc pěkná. Zarezonovala v mém srdci. Přečetl jsem si ji několikrát.
Melancholie ztrát, možná smutek a přeci na konci je víra a optimismus.
Líbí se mi to.
03.02.2025 10:22:57 | malé srdce
Jsem pouze patnáctiletá holka, které zemřel člověk až moc blízký, dostávám se ze všeho řádky na papír, že se to někomu líbí mě moc těší.
03.02.2025 10:59:47 | Alii
Tak to je mi líto Alii. Ty ztráty k životu patří, ale pokaždé to velmi bolí. Také jsem pár lidí už ztratil, ale když zavřu oči... vidím je ve svém srdci.
Na 15. let je ta báseň hodně dobrá.
03.02.2025 12:03:23 | malé srdce