Průběžné a opakované bědování
že neslušné verše přidávám sem
už nemám obavy, žádné červenání
jinde po dechu lapala jsem.
Neslušnosti a výrazy nejhrubšího zrna
stačí vzpomenout říkánky mimo školní lavice
těžko hledat autora pro slova jadrná
kam s výrazy hrabe se má ložnice.
Jak asi pokračuje rým
Zelí je kyselé, mrkev je sladká
neřeknu pod hrozbou násilí
slova ta slavná.
Však jak se té vzpomínce smála!
Na svou první báseň v mém životě si nepamatuji, ale vím, že byla o mém dědečkovi, který zemřel. Pamatuji si jen její konec:
... kol kolem ticho
děda není...
:-)
03.02.2025 09:46:46 | malé srdce
Jejda, já měla na mysli básničky, které kolovaly mezi dětmi překvapena výzazy, které mi ani nešlo vyslovit nahlas. Báseň o dědečkovi je něčemu takovému na míle vzdálená, řekla bych.
03.02.2025 11:28:43 | karolinakarol
Já vím, já jsem spíš reagoval na ten nadpis a ne na obsah, který je asi důležitější:-) Co se týká toho obsahu, moc si nevzpomínám na to, že by mezi námi kolovali neslušné verše. To mi jsme spíše do sebe házeli šipky a potom jsme je vyndávali z těla:-) Drsné docela. :-) A taky jsme hráli céčka... Ale jo... pěkné vzpomínky.
03.02.2025 12:00:41 | malé srdce
mé dětství asi bylo o dětství - a naivitě, kterou mám doposud :))
já pamatuju si - celý špalíček zpaměti
- a slova jadrná asi nikdy nechytil můj vlasec a prut
tak těžko hledat výrazy, co u mě neletí? :DD
03.02.2025 09:05:57 | šuměnka
O víkendu si vzpomněla s kamarády na básničky z dětství se sprostými slovy a úplně žasla, o jaké výrazy tam šlo. Jinak sprostá jdou také mimo mně.
03.02.2025 11:28:21 | karolinakarol