Mezi světem

Jakoby vzduch v ústech hořkl

jakoby se svět přetrhl ve dví

ani ti ptáci nejsou svobodní

a určitě nenavštívíš

každou malou čajovnu

na východ od Myanmaru

A co si budeš přát až naposledy vydechneš

snad kousek čokolády zabalené ve staniolu?

Snad hrsti plné slunečnic?

Snad vidět oceán

jak křičí a svíjí se?

Snad vědět, že se mají všichni mizerně?

Kdo by to měl tušit

je to jako volání sirén

jako slzy velbryb

jako procházet se na druhém konci rovníku

jsi cítit deštěm

a já včera v noci slyšel venku žáby

jak si říkají, že nejhorší je pozdě

a nejhorší rozhodnutí je žádné

než se ponořily zpět na dno jezírka